Dobrý den,

jsou to přesně dva měsíce co jsme si u vás s rodičema vyzvedli Tobíka pro babičku. A první dojem byl správný, je to úžasný pejsek. Sice pořádný raubíř a hračička, ale je vidět, jak babičce jeho společnost prospěla. A jemu je u babičky taky očividně krásně a klidné, láskyplné prostředí mu svědčí.

Do pelíšku se zabydlel a hned pochopil, kdo je jeho páníček. Ihned po příjezdu a prvním setkání seděl babičce vzorně u nohou (viz foto). Jako by rozumněl tomu, co jsme mu celou cestu říkali a vysvětlovali. Všechny přiložené fotky jsou z prvního dne v novém domově. Vypadá spokojěně od prvního okamžiku.

Umí předpisově sedni, na zavolání je to už sice horší, ale snažíme se ho něco naučit. Během her jsme zjistili, že byl Tobi u bývalého páníčka nejspíš týraný, mlácený či jinak zanedbávaný. Při neočekávaném prudkém pohybu rukou se krčí, plazí a má podřízený postoj. Doufáme, že na to brzo zapomene a bude se mít už jen krásně.

Po několika návštěvách se dokonce naučil rozeznávat zvuk motoru našeho auta, takže nás už nadšeně vítá. Na procházky s babičkou nechodí, má moc velkou sílu a mohl by ji někde povalit. I my "mladí" máme co dělat ho zvládnout, zvlášť teď v zimě, když je někde namrzlo a podobně. Ale je vidět, že se proběhne rád, ikdyž zahradu má tedy velikou, takže o pohyb nouzi nemá. Má pelíšek, jak doma tak i vevnitř, ale teď v zimě, hrozně rád běhá a válí se ve sněhu.

Jediné s čím byl "problém", byl náš psík Tim. Z bývalého babičina psa měl respekt a tak se mu radši do cesty nepletl. Ale jak umřel, tak si nejspíš jeho teritorium přivlastnil a to samé i babičku. Takže ze začátku na Tobiho docela ošklivě vyjížděl, ale je to maltézák, takže nic co by se nedalo vzládnout. Měli jsme je na vodítku. V různých místnostech. A postupně je spolu seznamovali. Po čase ho Tobi začal ignorovat, přeci jen je větší, tak se Tima nebojí. Teď sice na něj Tim občas zavrčí, ale spíš je to ze žárlivosti na nás a s tím se už sami vypořádají. A po zahradě už běhají a na vodítku je mít už nemusíme. Takže doufáme, že za pár t&yacu te;dnů se skamarádí úplně.

Omlouvám se, že jsem Vám nedala vědět dřív, ale stále jsem na to zapomínala. Ikdyž babička mi to při každé návštěvě svědomitě připomínala.

Moc bych Vám chtěla poděkovat za to, že jste se o Tobiho postarala a i že se staráte o ostatní psíky.

Tobi s babičkou a rodina Sedlákova